Zimní Paříž

Ivončina máma letos v listopadu (2013) oslavila padesátiny, a jaký tak dárek koupit k padesátinám… těžká otázka. Ale! Rýsovalo se, že od RK dostane letecký zájezd do dalekých krajin, a protože ještě nikdy nikam neletěla, tak co ji před tím vzít letadlem někde blíže? Třeba do Paříže! Slovo dalo slovo, koupily se letenky, přes AirBNB.com se pronajal regulérní byt na levém břehu Seiny, a pak nám podělaná ČNB zdražila EURa. A letělo se!

Zajímavosti? Třeba ta, že po dvou kilometrech na dálnici nám volal táta, že jsem si doma zapomněl batoh s foťákem. Super začátek! Na dalším sjezdu ve VelMezu jsme zase sjeli a potkali se v Moravci, kde mi táta hodil batoh a zase jsme pelášili na letiště. Ale měli jsme pořádnou časovou rezervu, takže nám to nic nezkomplikovalo. Na letišti jsme hned zapadli do hospody, kdo by odolal plzni za 95 Kč. Prošli jsme rámy a sedli na becherovku, protože „na motory“, a pak raději ještě na jednu, přece jen se to nesmí podcenit.

Měl jsem bobky jak sviňa, protože poprvé bylo všechno na mně. Dostat se na letitě, odbavit se, vyznat se na CDG, najít RER vlak do Paříže, koupit správný lístky, správně vystoupit, najít metro, dorazit k bytu, dovolat se hostiteli a domluvit se s ním při předávání klíčů … a najednou jsme stáli na prázdné terase padesátého devátého patra Tour Montparnasse a koukali na blikající ajfelovku.  Byli jsme v Paříži.

V sobotu jsme měli nabitý den, jak jinak. Vstávání za rozbřesku, kávička, snídaně do ruky z bulanžérie přes ulici (tamější nákup, respektive snaha domluvit se, to je taky super historka), Trocadéro, Eiffelovka a neskutečná fronta … takže jsme šli do té kratší, což byla pěší trasa až do druhého patra 🙂 Dobrý začátek dne. Ale koukli jsme se až do třetího patra a zhlíželi na Paříž. Přejeli jsme na Montmartre a šli na oběd, do regulérní francouzské hospůdky/restaurace. Servírka, pořádná mamča, nehodlala mluvit jinak než francouzsky, ale aspoň s úsměvem, a tak jsme si poukazovali v jídelním lístku a objednali láhev vína a pořádně se nadlábli 🙂 Na Montmatru jsme poprvé narazili na davy, davy a davy, pak přejeli k Vítěznému oblouky a davy pokračovaly po celém Champs-Elysées až k Louvru. Tam jsme celí uchození sešli do podzemí na vécka, a jeli si oddechnout na byt. Večer jsme už jen vyrazili do obchoďáku na Place’d Italie nakoupit vína a sejry a šli spát. Nohy jsme měli ušoupaný až běda.

V neděli ráno jsme jen předali byt hostitelce Noémi i její srandovní angličtině (přesto o 1000% lepší než mé), a vyrazili na letiště. I tohle odbavení u automatu jsme zvládli, s lehkým zaváháním v okamžiku, kdy jsem nálepky se záložními čárovými kódy zavazadel na naše letenky vyhodil do koše a po chvíli je šel potupně zase vylovit. Dali jsme si kávu, u bezpečnostních rámů jsem si zapomněl sundat opasek, pak mi pískaly i žvýkačky v kapse, a nakonec mě bezpečák postavil bokem a prošacoval tak, až jsem se z toho málem vzrušil. Ale prolezli jsme, dali si něco lehkého k jídlu a nakonec nasedli do letadla a vyrazili domů. A konečně jsem si přečetl mini-průvodce o Paříži. Jo, hodilo by se vědět, že ze stanice Abysses máme jet výtahem, protože schody byly fakt nekonečný! 😀