Výlet do Děčína – den třetí

Třetího dne jsme se vydali do Liberce, aby ivonka také konečně viděla ten slavný Ještěd (chce na něj průměrně třikrát do roka posledních pět let). A bylo to jen ale sto kilometrů, takže prakticky za rohem 🙂 Další plány jsme neměli, ale cestou jsme narazili na čedičovou Panskou skálu, a tak jsme se při návratu stavili ještě tam a to byl (pro mě) větší zážitek než Ještěd. Nikdy jsem nic takového na vlastní oči neviděl (Ještěd už jo) a netušil jsem, že jsou i u nás. A večer jsme šli do wellnesu relaxovat … další den jsme už po snídani jeli domů se zastávkou u Míši v Praze.

: Ještěd přes námi!

: Už jsme blíž!

: A ještě blíž! Někteří to nahoru šlapali pěšky

: A hned je člověk kilometr vysoko

: Mimozemšťan

: Zase Ještěd

: Pohled na západ

: Bylo mi blbý fotografku poprosit, jestli si nelehne na zem, abychom se tam vešli i s hotelem

: Kopce na sever

: Já a Ještěd

: Ivonka a Ještěd

: Liberec

: Hotelová restaurace. Dobrá svíčková.

: Mimozemšťan a pak nějaká socha

: Nad Ralskem se mračilo

: Už jsem zapomněl, co to bylo za kopec

: Nesu kávu!

: Relax na horách

: Výhledy, to je naše

: Trochu se ochladilo, ale pořád bylo fajn

: Paňoráma

: A řopík! Výlet do pohraničí bez nalezení alespoň jednoho řopíku je pro mě zklamáním

: A Panská skála!

: Čedič

: Zase čedič

: My na čediči

: Chystalo se nějaké osvětlení

: Právě jsem zjistil, že některé bloky jsou dost vratký

: Zdolal jsem jeden z bočních vrcholů

: Už jsem vyfocený? Vyhříval se tu asi milion okřídlených mravenců, kteří teď lítají kolem mě!

: Vrcholek kopce

: Překonat tu ohlazenou plochu byl kumšt

: Ale co bych pro fotku neudělal, že

: Na trůnu

: Ne, kašlu na to, to už je o držku

: Panská skála

: A vínko před wellnessem

: Bazén

: V sauně jsem vydržel vždycky dlouho

: Za rohem vířivka

: Ivonka se lebedí a kouká na ni Budha