Na kolech do Tišnova

Předpověď počasí na poslední březnový víkend byla skvělá, a tak jsme v sobotu autocestovali do Moravské Třebové a zpátky (protože výlez na tamní rozhlednu jsem kvůli bolesti kolene skrečoval), a v sobotu ráno vyrazili kolem Svratky a kolejí na jih do Tišnova, a vlakem se svezli nazpátek. Do toho se vklínila ještě změna času o hodinu zpět. To znamenalo, že v devět ráno sotva vycházelo slunce, a zpočátku byla ještě pěkná zima. Nešlo nic dělat, pokud jsme chtěli jet vlakem o půl dvanácté zpět, museli jsme se řídit jízdním řádem a ne přírodou 🙂

Cestou jsem udělal pár fotek, povětšinou za jízdy – a jednou kvůli tomu málem ivonku zezadu srazil z kola, ale tuším, že si toho ani nevšimla, tak jí to nebudeme říkat. Od Nedvědice se dá jet až do Tišnova mimo silnice, po stezkách, loukách, cyklostezkách. Bylo krásně a pak už i teplo, devatenáct kilometrů uteklo jako ta voda ve Svratce. K vlaku jsme měli rezervu, kola jsme pověsili do háků u stropu, aby zabírala méně místa, a šli si sednout. A postupně se dovnitř natlačilo dalších cca osm cyklistů s koly a kdybych měl vystupovat na první nebo druhé zastávce, tak bych byl pěkně nervózní, protože bychom kola ven dostali jen za přeskládání kol všech ostatních. Však to jedna rodinka také v Doubravníku nestihla 🙂 V Nedvědici už bylo volněji a vystoupili jsme s koly v pořádku, a dojeli ty dva kilometry domů.

Konečně jeden cyklovýlet s ivonkou, kdy si nenatloukla kokos 🙂 Jen tak dál!