Babí léto na Pouzdřanské stepi

Babí léto se říká období, kdy vzduchem létají bílá vlákna pavučin (se kterými cestují pavouci o kus dál), a která připomínají bílé vlasy starých babiček. No a nedělní den 12. října se vyloupl do jasné oblohy a pálícího sluníčka, a protože jsme měli v plánu šopování v Ikey a Olympii, tak jsme najeli na dálnici a nejdříve sjeli až dolů k Pálavě, že si vylezeme na Pouzdřanskou step.

NTKV (no ty krávo vole), to byl nápad! Přece jen je třeba vylézt do kopce, takže jsme byli během chvíle zpocení, na půlku října bylo fakt teplo. Šlapali jsme nahoru, až jsme přešli nadmořskou výšku, od které se náhle začaly rojit berušky a komáři. Ještě teď mi přeběhl mráz po zádech při té vzpomínce. Svlečeným trikem jsem se ovíval a oháněl, abych ty potvory odehnal, a procházka stála celkem za prd 🙂 Pálavské kopce byly v oparu, slunce stálo přímo nad nimi, vrcholek kopce/step byl celkem nezajímavý, a návrat vypadal tou samou cestou, nebo po pěšince … která vedla na soukromý pozemek. Shodou okolností další turistická rodinka byli právě majitelé pozemku, a když jsem se jich zeptal, jestli se dá tama projít, tak nedá! Ani nám neporadil, kudy tedy nějak rozumě dojít zpět, a mávl rukou kamsi do křoví … no vydali jsme se tam, protože obcházet to zpět třikrát delší cestou a hejny berušek se nám nechtělo. Nakonec se ukázalo, že tam byla skrytá cesta, kterou se dalo vrátit menší zacházkou než po cestě tam, ale stejně jsme ji našli úplným omylem. By toho vinařa taky neubylo, říct o pár slov navíc …

No nebylo nám v Olympii líp? Kompletně jsem se vybavil na podzimní počasí, a nějaká Pouzdřanská step si může příště trhnout nohou! 😉

A to babí léto? Poprvé tenhle rok jsem ona bílá vlákna viděl ve vzduchu poletovat. Už na dálnici, ale teprve na kopci jich bylo …